Z našeho kmene vybubnováváme: do podhorského ležení přijedou KORN, nejtvrdší kapela v historii festivalu. Svými tvrdými a novátorskými rytmy oblaží naše romantická srdce. Na pětadvacátý rok kultovního setkání zároveň zahajujeme objednávání vstupenek na dobírku.
Cena zůstává stejná jako v loňském roce.

Trutnov, Velký pátek 6. dubna 2012

Na Velký pátek, v čase radostné zvěsti o vzkříšení, vybubnováváme, že do podhorského ležení přijede americká kapela Korn. Věříme, že povznesou a vzkřísí naše duše a svými tvrdými a novátorskými rytmy oblaží nejedno srdce! Letošní setkání se uskuteční 16. - 19. srpna na tradičním místě „Na Bojišti“. Jak znalí ví, častými návštěvníky festivalu, který vznikl na undergroundových základech v roce 1987, byli i náčelník Václav Havel a guru undergroundu Ivan Martin „Magor“ Jirous. Právě jim je letošní pětadvacátý rok festivalu věnován In Memoriam.

Rozmanitost a letošní zasvěcení

S příchodem jara, v čase radostné zvěsti, kouřovými signály zpod hor oznamujeme, že letošním průsečíkem různých žánrů bude americká kapela Korn, která tento rok vdechne ještě výraznější a extrémnější stylové rozpětí festivalu než je zvykem.

Ač se může zdát, že letošní zasvěcení s metalovými Korn nesouvisí, zdání klame. Právě rozličnost a různorodost přitahuje náš kmen jak můru k hořící svíčce v našich wigwamech. Na pódiích se budou střídat umělci různých směrů. Od undergroundu, přes vážnou hudbu, jazz, etno, písničkáře až po pop či metal, tak jak to měl náš náčelník Václav rád. Čtyřdenní setkání budou korunovat Korn. V undergroundovém stanu budou probíhat nejen přednášky, promítání a debaty, ale bude se zde hrát do ranních hodin, tak jak to měl zase v oblibě Magor.

Věříme, že to jejich duše potěší…

Korn - nejtvrdší kapela, která za pětadvacetiletou historií festivalu v podhorském ležení zahrála. Budou nadskakovat pokličky.

Jak znalí ví a těm mladším po večerech u táborových ohňů vypraví, pro Trutnov je již typické, že vedle folkových písničkářů, undergroundových, jazzových či popových a etno kapel zde sklízí úspěch i celosvětově známí představitelé tvrdé muziky a metalu. Tuto nezáměrně založenou tradici zahájili v roce 1997 Faith No More. Ve svém vybubnovaném vzkazu to stvrzuje i hudební publicista Petr Korál: „Koncert Korn na letošním trutnovském festivalu považuji za další potvrzení nepsané tradice, kdy na akci, která má po čertech daleko k metalové přehlídce, téměř každý rok vystoupí jako osvěžující bonbónek i nějaká řádně tvrdá a nabušená parta a sklízí u tamějšího tolerantního publika ohromný úspěch. Korn se tak přiřadí k Faith No More, Sepultuře, Soulfly, Mötorhead, Arch Enemy, Suicidal Tendencies, Fear Factory, Cavalera Conspiracy, Moonspell a dalším, kteří již vystoupení ve specifickém podhorském ležení okusili a náležitě si ho užili.“

Je pěkné, že si nás kapela s jejím manažerem našli a chtějí v našem ležení hrát. Letos Krakonošovi na plotně v horách asi opravdu řádně poposkočí pověstné pokličky, neb přijede jedna z nejtvrdších kapel. Fascinuje nás především svými novátorskými postupy, kterými tvrdou muziku a metal obohacuje a posouvá dál. Korn jsou vždy jakoby o krok napřed.

Pár střípků - kdo jsou Korn?

Ve Spojených státech Korn prodali necelých 17 milionu alb a obdrželi šest nominací Grammy z toho dvě vítězné za skladby „Freak on a Leash“ a „Here to Stay“. Jsou považováni za tvůrce tzv. nu-metalu, nebo-li nového metalu. „První deska Korn se jmenovala stejně jako kapela a jakmile vyšla, bylo nabíledni, že se ledy na světové hudební scéně budou nadále rychle a svižně hýbat. Korn si tehdy vzali to nejlepší z metalu a obložili to moderním náhledem na věc. Co víc, jejich fanoušci je pochopili, a tak se za oceánem stalo album dvakrát platinové a Evropané z něho byli nadšení také. Hudební novináři začali psát o nu-metalu,“ přibližuje nám letošní šamany tvrdých rytmů, hudební publicista a novinář Jaroslav Špulák.

Korn se stali vzorem pro řadu dalších kapel, jako Linkin Park, Slipknot, Papa Roach nebo Limp Bizkit. Ve svých začátcích dělali předkapelu Metallica a jsou oblíbenou skupinou božského Ozzy Osbourna, který si je bral na svá tour. Postupem času se stávalo, že Korn samotného Ozzyho zastiňovali a jejich koncerty nabývaly na síle. „Korn se stali jednou z nejúspěšnějších a zároveň i kritikou nejuznávanějších skupin moderní rockmetalové generace, která se už jen pramálo hlásila k tvůrčím postupům a všemožným klišé příznačným pro hard & heavy ikony předcházejících dvou dekád. Její vliv na celý zástup nastupujících mladých kapel té doby je naprosto neoddiskutovatelný. Byli to právě Korn, kteří povýšili podladěný zvuk sedmistrunných kytar na pomyslný nový zákon,“ doplňuje ve svém vzkazu publicista Petr Korál.

Pohnou Korn základy Bojiště nebo myslí …?

Předvojem koncertu legendárních Korn bylo loňské vystoupení na Trutnově jejich bývalého kytaristy Briana „Head“ Welche, který v roce 1993 kapelu spoluzakládal. Rytmy Brianovy kapely otřásly základy Bojiště a evokovaly zvuk rodných Korn, kteří by měli loňské poselství nyní završit. Možná, že hudba Korn rozvibruje území Bojiště natolik, že pohne se základy plánované výstavby nebo s již položenou kanalizací na jeho posvátné půdě, ohrožující existenci festivalu. Lepší by však bylo, kdyby pohnula myslí zdejších novodobých mocipánů, kteří chtějí Bojiště zastavět, a ti přehodnotili své plány na další nesmyslnou výstavbu na zelené louce. Asi naivní představa, že…

Poslední deska Korn s elektronickými prvky jejich hudbu opět nejen obohatila a přitvrdila, ale posunula metal o kousek dál. Korn na poslední desce zní velmi syrově. Také vám zvukově trochu připomínají třeba Nine Inche Nails, ale s větší dávkou metalu? Tím zasypou naše romantická srdce a my se těšíme! Je zajímavé, že tuto hudbu poslouchají ve velké míře mladé a křehké dívky. Dovedeme si ale představit, kolik svých ortodoxních metalových fanoušků svými novátorskými postupy Korn dokázali naštvat a přivést až do stavu nepříčetnosti. Korn nejsou žádná přísně vyhraněná škatulka, a to je přesně to pravé pro naše festivalové ležení.

„Z té desky jsem nadšený. Ještě víc jsem nadšený z toho, že naše fanoušky rozčílí. Je mi ale úplně jedno, co si budou myslet. S našimi starými fanoušky to nikdy nemůžeme vyhrát. Někteří z nich se zasekli v roce 1994, kdy jsme začínali,“ to jsou slova k vydání novinky od zpěváka JonathanaDavise. „Nebaví mě, že všichni označují Korn za praotce nu-metalu. Štve mě to. Nechceme upadnout do nostalgie. Řekl bych, že jsme při nahrávání nového alba vytvořili nový hudební styl. Nazýváme ho future metal.“ Yes. Díky Jonatáne!

„Ano, Korn vydali řadu alb, některá byla skvělá, jiná o něco horší, nicméně oni na nich stále hledali nové cesty. Na tom loňském, The Path Of Totality, ji našli, když spojili nu-metal s dubstepem. A udělali to tak výtečně, že v důsledku oslovili fanoušky obou hudebních směrů, které spolu do té doby neměly mnoho společného... V této formě tedy dorazí Korn v srpnu do Trutnova. Bude to mimořádně agresivní rocková jízda a navíc setkání s lidmi, kteří v hudbě nikdy neustrnuli,“ vzkazuje k jedné z hlavních kapel letošního trutnovského festivalu publicista Jaroslav Špulák.

Vstupenky– díky našemu mecenáši zůstává cena stejná jako vloni

S příchodem jara a vybubnováním Korn zahajujeme objednávání vstupenek na dobírku. Ceny, díky podpoře našeho mecenáše Zdeňka Bakaly, zůstávají stejné jako v loňském roce. Děkujeme!

Na dobírku budou lístky stát 980 Kč, v předprodejích 1080 Kč a na místě potom 1200,-Kč. I přes proklamovanou ekonomickou krizi a zvýšení DPH jsme se rozhodli jít obráceným směrem, vstříc lidem a všem kmenovým spolubojovníkům i spřízněncům. Navíc při objednání 10 vstupenek na dobírku je jedenáctá zdarma. I to je již taková tradice…

Vstupenky si můžete objednávat ZDE. Od května budou k dispozici i v kamenných předprodejích.

Děkujeme všem!

Letošní Open Air Festival Trutnov
bude i letos opět „Na Bojišti“. Věříme, že se setkání podaří uskutečnit na tradičním místě i příští rok.

K potěšení přinášíme i první české kapely.
Undergroundový stan bude přejmenován a dostane novou tvář.

V měsíci zimy sněhu a hladu, leden - únor 2012

Ač naše wigwamy stále obchází smutek, hory pláčou a údolími tečou slzy z odchodu našeho náčelníka Václava a papá undergroundu Ivana Martina „Magora“ Jirouse a přestože v horách leží mnoho bílého sněhu a naše teepee obklopuje mráz, neobvykle a proti zvykům v tomto čase vybubnováváme: Open Air Festival „Trutnov 1987-2012“ se uskuteční tradičně v měsíci zrní a dozrávající trávy ve dnech 16.-19.8. 2012 „Na Bojišti“. V podhorském území se objeví několik novinek.

Na festivalových loukách je již položena kanalizace a přípojky pro výstavbu jsou připraveny. I přesto věříme v tradiční místo a naše setkání i příští rok. Paradoxně nám může pomoci údajná krize

I když místní radní již v měsících padajícího listí a odcházejícího slunka nechali na sousedící pozemky, kde nic nestojí, zavést inženýrské sítě, a připravit tak louky k plánované zástavbě, letošní setkání se opět uskuteční na tradičním místě. Doufáme, že tomu tak bude i napřesrok. Paradoxně nám v tom může pomoci prohlašovaná ekonomická krize. Věříme, že v době, kdy odeznívá stavební boom a dochází k utlumování stavebních aktivit, se na loukách stavět nezačne. Radnice vše sice připravila, ale další už je závislé na stavebních lobby, záměrech majitelů pozemků, hladových bagrech a příchodu vhodného investora s nabitou kešení barevných papírků.

Fauna a flora je potřeba nejen k životu, ale i k festivalu…

Jak víte, aby se festivalové setkání mohlo uskutečnit, potřebuje louky přiléhající k „Bojišti“. Jsou na nich postavená dvě pódia, stojí zde teepe, hoří posvátné ohně a jsou určeny i Vám, několika tisícům spolubojovníků a spolubojovnic s Vašimi stany i oři v počtu. Žádné jiné louky v okolí je nemohou nahradit. Důvody jsou různé. Buďto k nim vedou komplikované stezky, nebo se má i na nich začít stavět, například nová silnice s kruhovým objezdem. Jak je obecně známé, radnice na přelomu milénia pozemky vedle festivalového areálu určila změnou územního plánu k zastavění, a před nedávnem tento záměr potvrdila. Nové místo na okraji Trutnova, které jsme si našli, radní počátkem minulého roku pro změnu prodali k průmyslovým účelům. Místní starosta se nechal slyšet, že festival, který byl mj. v minulosti zaštítěn ministerstvem kultury i prezidentem a naším náčelníkem Václavem Havlem, považuje za podnikatelskou aktivitu jako každou jinou.

Undergroundový stan Ivana Martina „Magora“ Jirouse

I když naše festivalové útočiště potřebuje dlouhodobé vize a vyhlídky a na stávajícím místě se za současných podmínek nedá něco nového či převratného vymýšlet a festival rozšiřovat, několik novinek se v našem podhorském ležení přeci jen objeví. Především se zvětší Undergroundový stan, který charakteristicky stojí právě v místě plánované zástavby, a dozná i několika změn. Bude přejmenován po guruovi československého undergroundu na Undergroundový stan Ivana Martina „Magora“ Jirouse, který nedávno opustil naše loviště. Stan se zvětší a jeho program bude více zaměřen na undergroundové koncerty „až do rána“, ale i na různé přednášky a promítání. Určitě si mnozí vzpomenou, že právě zde v minulosti probíhala dvouhodinová beseda s náčelníkem Václavem Havlem či knězem Jakubem Trojanem, který pohřbíval Jana Palacha, setkání s Vinnetouem nebo loňským přímým účastníkem z Woodstocku. Letošní festival rozšíří svůj program i o divadelní představení. Další ze změn, které omezený prostor Bojiště umožňuje, bude přemístění části tábora s neziskovými a ekologickými organizacemi do uličky pod undergroundovým stanem. Vznikne tak lepší prostor pro divadelní zázemí a dětský tábor. Zvýší se i počet vegetariánských stánků.

První vlaštovky i stálice

V letošním programu opět nebude nouze o různé výstřelky, happeningy z krajiny rozličností a hudebních extrémů, jimiž je podhorské setkání pověstné. Zde je první střípek s českými kapelami, které se pod horami objeví: The Plastic People of The Universe, Jiří Schmitzer, J.A.R., Irena Budweiserová, Vlasta Třešňák & Band, Neruda, Sto zvířat, Mňága a Žďorp, Petr Váša a Ty syčáci, Zuby nehty, Visací zámek, Baťa & Kalábůf něžný beat, N.V.Ú., Už jsme doma a další. Na trutnovská pódia se po letech vrátí Vladimír Mišík se skupinou ETC a poprvé v historii zde vystoupí legendární písničkář Jaroslav Hutka.

Geronimo

K potěšení očí i duše přikládáme skupinové zachycení festivalového kmene loňského roku 2011.

VÁCLAVE, NÁČELNÍKU NÁŠ, OPATRUJ NÁS...!

Odešel Václav Havel - poslední Mohykán

18. prosinec 2011

Naše hory i údolí stále pláčou a my s nimi. Odešel náčelník, jemuž zářily modré oči a jeho duch se vznášel jak orel, byť tělo přestávalo sloužit. Náš festivalový kmen osiřel. Odešel ten, jenž byl pro mě vším. Vše už nyní bude jiné. Rozdělené na dobu před a po Václavu Havlovi. Zpráva mě zastihla na brněnské ulici, zašumělo to okolo a zamotala se mi hlava. Stále se těžko hledají slova. Srdce je sevřené, hlavou mi běží mnoho vzpomínek na výjimečného člověka. Není větší osobnost v naší zemi, a to, o koho jsme přišli, se až nyní začne doceňovat. Mnoho zemí nám může Václava Havla závidět a závidí. Ano, jsem jedním ze stoupenců pravdy a lásky a našeho náčelníka, kterým se hanlivě říká „pravdoláskař“. Věřím, že kdyby byl v současné době Václav Havel prezidentem na Hradě, tato země bude mít větší renomé a bude mnohem více respektovaná i uznávaná. Jak už to však v krajinách vezdejších bývá, nejvíce na Václava Havla plivají ti, kteří mu nesahají ani po kotníky. Věřím, že nyní tomu bude jinak a Václav Havel začne být doceňován.

Ve Václavu Havlovi, byť to může znít jakkoliv pateticky, odešla má jinošská léta a mládí. Doba, kdy se formovala má vlastní osobnost. Poznali jsme se, když mi bylo 16-17 let. Děkuji za to, že Václav Havel a jeho okolí, byli ti, kteří mě výrazně ovlivnili a spoluurčovali směr dalších kroků. Jsem vděčný, že patřím ke generaci, která jej zažila. Nebýt Václava Havla trutnovský festival by v té podobě, jak ho známe, nebyl. Už v dobách hluboké totality se Václav Havel zúčastňoval našich kulturních setkání a různých neoficiálních koncertů. Neměl problém dojet do nějaké zapadlé venkovské vísky a někdy paradoxně působilo, když náčelník zastavil svého Volkswagena vedle ošuntělých policejních škodovek a čelní představitel disentu si sedl mezi dlouhovlasé mladé lidi. U fízlů, kteří na kulturních akcích málokdy chyběli, pokud je zrovna nerozháněli, to vzbuzovalo přirozeně velkou nevoli. Tím, že náčelník neodmítal pozvání na různá setkání, vytvářel nám velkou duchovní podporu, která nám dávala sílu do dalších aktivit. I proto se logicky stal Náčelníkem našeho festivalového kmene.

Poslední léta jsme pečovali o náčelníkovu zahrádku na Hrádečku. Už v hluboké totalitě jsme obdivovali, jak vkusně, mile a nenabubřele měli s Olgou Hrádeček zařízený. V době, kdy vládl obecný nevkus, to bylo neobvyklé. Vše mělo svůj řád. Žádná kola od žebřiňáků, porcelánové kýče či květináče zasazeny do pneumatik nebo různých výlevek. Ani současná doba s plastovými okny a ukazováním bohatství majitelů nemovitostí Hrádeček neovlivnila. Byl jsem párkrát svědkem, když někdo viděl Hrádeček poprvé. „A to je ono?“ zaznívalo pod obsahem překvapivých slov. Mnozí čekali něco jiného, velkého a milionářsky okázalého. Interiér byl stále svůj a čišela z něho uspořádanost a pohoda. Žádný nábytek z Ikey. Hrádeček je a byl kultovní místo. Přál bych si, aby zůstal zachován tak, jak je, pro budoucí generace.

Při jedné z posledních podzimních reorganizací záhonků s osázením nového květenství, náčelník s úsměvem podotkl, že je zvědavý, jak vše bude vypadat na jaře… Nepopsatelně mě štve, že jsem poslední týdny za náčelníkem nepřijel a další návštěvu Hrádečku stále odkládal. Nechtěl jsem rušit. Prý to byla blbost. Do konce života si to budu vyčítat. Poslední naše setkání byla velmi milá, silná a veselá. Byli jsme v kině, v hospodě, koukali spolu na zprávy. Jednou si při televizních novinách lehce posteskl, kam se ten svět řítí. Jindy, když jsme společně s fotografem Bohdanem, řádovou sestrou a režisérem Andrejem Krobem, šli po kině do hospody, mu modré oči zářily. Náčelník ochutnal snad vše co lokál nabízel, bylo dlouho po zavíračce a ochranka se u výčepu ošívala. Náčelník by se bavil do rána. Odcházeli jsme dlouho po půlnoci. Tvář zářila a duch byl silný, ačkoli tělo přestávalo sloužit. Naposledy jsem to s ním zažil před měsícem a půl. Pak jsme se setkali po Václavových narozeninách, na kterých jsem zapomněl jeho zarámovanou fotografii. Přivezl mi ji na Hrádeček. Na její první straně bylo věnování z večírku, kdy končil s prezidentováním. S odstupem devíti let se mi s úsměvem podepsal na druhou stranu. Bylo to poslední věnování a naše poslední setkání.

Kdykoli k Václavovi přišli na Hrádeček úplně neznámí lidé, neváhal je štědře hostit. Nebyl lakomý, miloval společnost, miloval lidi. Bylo úplně jedno, zda jde o dělníka, bezdomovce nebo významného intouše či politika, každý odcházel s pocitem, že si dobře popovídal a něco důležitého sdělil i vyslechl. Na rozdíl od hradního nástupce Klause a podobných typů neposlouchal sebe, ale především druhé. V tom byl ohromný dar náčelníka. Neznám nikoho, kdo by po nějakém rozhovoru s ním odešel zklamán. Miloval lidi, společnost a diskuze. Obdivuhodná byla jeho pokora. V posledních letech z něho vyzařovala čím dál tím víc. Když v různých rozhovorech jeho modré oči zářily a jeho duch vzlétal jako jestřáb, byla to radost.

Náčelník odešel v tichosti a jeho nedávné setkání s Dalajlámou bylo víc než symbolické. Věřím, že náčelník s Magorem vymyslí nějaké skopičiny v undergroundovém nebi, odkud se baví tím, jakými přízemními věcmi se tady zaobíráme. Říkal mi, že jsem přítel. A jako přítel teď pláču. Opustil nás náčelník světového formátu. Václave, náčelníku náš, opatruj nás!