2022-08-24   

TrutnOFF BrnoON 2022

Až nezvykle poetická recenze našeho Pow-wow od autora, který byl od začátku do konce u toho... Děkujeme vám všem! lidovky.cz: TrutnOFF BrnoON byl skvělou tečkou za sezónou festivalů pod širým nebem   Tradičně poslední letní festival, v současné sobě střední velikosti, ale už se zahraniční účastí, se i přes nepřízeň počasí velmi povedl. Od předloňského přesunutí trutnovské přehlídky do moravské metropole pod názvem TrutnOFF BrnoON byl rozhodně nejlepší po programové stránce i ve smyslu atmosféry „spikleneckého setkání“, kterou jako svoji prioritu zdůrazňují sami pořadatelé.

Nebýt toho, že dva festivalové večery v podstatě zcela propršely, a toho, že hlavní hvězda poslední noci Julian Marley s polovinou své kapely nestihl přestup na lisabonském letišti, což dal pořadatelům vědět cca šest hodin před plánovaným vystoupením na pódium a tudíž nebyla šance najít náhradu, festival by neměl žádné slabé místo.

Jenomže: obdivuhodné publikum se deště neleklo, nasadilo pláštěnky a roztáhlo deštníky (mimochodem, „brněnský Trutnov“ je snad jediný festival na světě, který tento druh ochrany před deštěm nezakazuje, a jak vidno, k žádnému incidentu typu zranění nebo zaclánění výhledu nedošlo) a muziky si užívalo, jako by se nechumelilo. Tedy nelilo.

A co se týče absence syna kmotra reggae Boba Marleyho, po pravdě řečeno, při prodloužených setech kapely Buty a Michala Prokopa s Framusem Five, kteří festival zakončovali, si na něj nejspíš nikdo už ani nevzpomněl. Natolik dokázala závěrečná kapelní úderka návštěvníky pohltit.

Zpívání v dešti
Ostatně celé nedělní odpolednbe a večer na hlavní scéně byl přehlídkou špičkových představitelů buď specifických žánrů s pořádnou dávkou autenticity nebo naopak nadžánrové dokonalého písničkářství. Začalo to už slovenskou Davovou psychózou neboli čítankovou ukázkou klasického melodického punku s politickým nábojem, pokračovalo jednou z mála důvěryhodných českých reggae kapel Švihadlo, a podvečerním vystoupením nejtvrdší kapely dne, stále velmi přesvědčivých Kurtizán z 25. avenue.

Vrcholný trojblok pak, déšť-nedéšť, obstarali Robert Křesťan s Druhou trávou, naprosto spolehlivá jistota s namíchaným programem ze své klasiky i novinek z posledního alba, Buty, které setlistem typu „greatest hits“ a jeho brilantním provedením přesvědčily, že zbytečně přehánějí skeptici považující je za „odkecanou“ kapelu (jakkoli je pravda, že nějakou novinku by to chtělo), a Michal Prokop s omlazeným Framusem Five, který rockovému veteránovi očividně vlévá čerstvou krev do žil.

Britská invaze
Letošní ročník ovšem měl po dvou covidových hubenějších letech i zajímavé hosty z ciziny. Indicko-britští The Dhol Foundation se tedy spíš blížili pouťové atrakci než kapele, kterou lze brát vážně, to byl ale jediný slabší bod zahraniční části programu.

Králi páteční noci byli britští exponenti gotického rocku Sisters of Mercy. Kapela samozřejmě z hloubi minula, která od roku 1990 nevydala nové album, nicméně její výkon byl tak naléhavý a přesvědčivý, že i u publika, které obecně mělo hodně daleko do pravověrných gotiků, docházelo k euforickým efektům, mohutný kotel ječel a křepčil pod pódiem, dívky zvedali na ramena jejich ctitelé, oba kytaristé doslova „šli do lidí“ a zpěvák Andrew Eldritch, vlastně jediný stálý člen Sisters, navzdory svým třiašedesáti letům létal po pódiu jako zběsilý mladík.

Podobný atak vůči publiku, a tomu odpovídající úspěch, měli v sobotu jejich krajané Reef, kapela, která svůj rukopis vystavěla z ohlasů na snad všechny myslitelné styly kytarové muziky a přesto z ní vzory netrčí jak péra z gauče. Reef se nacházejí v období chycení druhého dechu nejen zřetelnou chutí hrát naživo, ale i ve formálním smyslu, tedy ohlasem a žebříčkovým umístěním letošního alba Shoot Me Your Ace, i třeba tím, že si je Rolling Stones vybrali jako speciálního hosta svého koncertu na mnichovském olympijském stadionu.

Britská skupina The Subways na festivalu trutnovských pořadatelů hrála potřetí, a potřetí také její blok zanechal poněkud matný dojem hlavně z písničkového materiálu. Energií a celkovám pódiovým podáním - což se ovšem zvlášť na festivalu počítá dvojnásob - nicméně The Subways publikum viditelně okouzlili.

Úspěch srovnatelný se zahraničními ovšem měly i další domácí kapely, což je na tomto festivalu zavedeným zvykem. Už jen heslovitě: Monkey Business, kteří se stali vlastně hlavními hvězdami úvodního večera jak na pódiu, tak posléze i v zákulisí, jak bývá jejich zvykem, Hudba Praha s Michalem Ambrožem a průřezem jeho dodnes fungujícího „best of“, do hlasové krásy neskutečně rozkvetlá Aneta Langerová s kapelou šlapající jak hodinky. A na menších scénách třeba slovenští bluesmani ZVA 12-28 Band, místní Mucha, veteránský Echt! či Dunaj nebo stále našláplejší Circus Problem. To všechno, i mnohé další, byly kapely, kvůli kterým se vyplatilo do Brna jet. A třeba i trochu zmoknout.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/kultura/trutnoff-brnoon-byl-skvelou-teckou-za-sezonou-festivalu-pod-sirym-nebem.A220822_183348_ln_kultura_bez?