2015-06-06
Odešel náš Rudý bratr ze spřáteleného kmene
Naše duše obchází smutek. Srdce se sevřela a hrdla stáhla. Hory, údolí i jižní pláně pláčou. Slova jsou těžce vyslovitelná. Odešel náš rudý bratr ze spřátelného kmene - Winnetou, Pierre Brice. Po našem náčelníku Václavovi a šamanu undergroundu Martinu Magorovi Jirousovi další náčelník. Vše se zastavilo, a to společné, co se událo, běželo v mysli jak v rychlém filmu. Odešel další z náčelníků.... A vzápětí Ludvík Vaculík. Zamávali nám téměř zároveň. Náčelník a šaman. Odněkud z katedrály města se v tu chvíli při cestě rozezněly zvony. Zněly stejně, jako v posledním díle, když umíral Winnetou… Uff… Byl to den smrti a odchodů.
Co na tom, že plížící se Winnetou měl u sebe nůž a tomahawk, který by ho jistě svým šramocením prozradil? Co na tom, že měl Winnetou na krku váček s medikamenty namísto posvátných talismanů? Co na tom, že Apačové nežili v teepee a Winnetou měl na sobě siouxské ornamenty? Měly i tak větší sílu než bledá záře rudých hvězd či dnes modrých ptáků. Ovlivnil zásadně naše životy. Podstatná byla čestnost a statečnost.
Věříme, že si nyní Winnetou dává z podobného kalumetu uvítací doušky spříznění a souznění s naším náčelníkem Václavem, šamanem undergrounu Martinem Jirousem a Ludvíkem Vaculíkem.
Wakan-Tanka, velký náčelníku, Rudý bratře! Nechť tě Tajemná síla, Velký duch a Nejvyšší Mocnost opatruje a Ty nás.
(více najdete v letošním Festivalovém samizdatu)
